December 2011

25.12.2011

25. december 2011 at 1:02 | Fille Rouse |  Vylívání mozku~
Tak snad jste všichni našly pod stromečkem co jste hledaly. Já našla, přála sem si notebook*, jelikož ten, co mám,už je chudáček starý a dosluhuje, a z kterého teď píšu, protože na tom novým ještě nejde internet, *a ten jsem našla. Od značky mně absolutně neznámé, ale musím uznat, že se "Ježíšek" alias tatin, trefil. Fujitsu, nebo tak nějak. Od ségry mptrojku, protože i když mám tu slavnou "hudební" nokii, tak už pomalu nezvládá těch 115 písniček co v ní mám. A to z jich z nich poslouchám jenom pár, ale je mi líto to mazat. A pak nějaké drobnosti. A zítra, zítra mě(nás) čeká obchůzka babiček. Netěším se ovšem k babce, protože už mě občas pekelně vytáčí, to ani nepomáhá; ,,Jedním uchem tam, druhým ven." vůbec, absolutně vůbec.
Ale teď k tomu, co mě vlastně donutilo psát.
Vztahy a všechny podvody v nich.
Říkám rovnou, že já nejsem žádný znalec vztahů!!! Jenom sepisuju myšlenku, to se snad ješt může, nebo ne?
Tak mě napadá, že vztah je vlastně zkouška, jak člověka, který vztah ,prožívá' , tak lidí okolo něj. A když se mu pořádně nevěnujete, a vašemu protějšku to vadí, sere ho to, tak vám to vrátí. Nebo vám to může vracet průběžně, aniž by jste o tom věděli. Je to asi zkouška, kterou nám nachystal život. Zkouška odolnosti, kdy testuje, jestly zvládneme přátele a přítele/přítelkyni dohromady. (V některých případech je to snadné, pokud z nejlepšího kamarádství vzjde vztah, ale netroufám si říct, jestly jsou to případy lepší, nebo horší. Vztahem si můžete posrat kamarádství. To vím.) Znám pár, kde to slečna nezvládá, a dává přednost kamarádům před svým klukem, a ten kluk je takové povahy, že je prostě divoký, a chce si užívat, myslím, že když dokázala dát do vztahu takového kluka, tak má napůl vyhráno, ale tleskat si může teprve tehdy, až bude trávit čas i s ním, a on jí to nebude oplácet, tak, jak teď . Vztahy sou zkouška a ukážou nám, jací jsme lidé my, a jací ti okolo nás. Někteří protěšjci žárlí, někteří ne. Někteří přátelé to nesnesou, a vyserou se na tebe, někteří to s tebou vydrží. A někteří z nás to prostě nedokážou dát dohromady, přátele a vztah, a většinou si musí vybrat. Vztahy rozbily hodně přátelství. A přátelství rozbilo hodně vztahu. Jenom ti z nejlepších ti řeknou : ,,Jestly chceš být s ním na Silvestra, klidně buď :) Mě si zamluvila ..někdo.. , a můžeme být spolu třeba na začátku večera, a ty třeba hoďku před 11 pojede za ním." ..
Pravý přátelé to s tebou vydrží.
Jinak, koho čeká parádní týden odpočinku, tak jako mě, tak vám* (vím,že vás není moc, co čtete moje žvásty, vlastně, možná si čtu sama svoje sračky.) *přeju, ať si to užijete. A ať na Silvestra nejste střízlivý!

17.prosince 2011

17. december 2011 at 14:01 | Fille Rouse |  Vylívání mozku~
Mám pocit, jako kdyby šlo všechno do sraček, jo, ono vlastně jde, úplně se to do těch sraček řítí, to vidím sama.
Jak se říká : Něco hezkého končí, něco zase začíná. Nebo tak nějak, tak myslím, že se to hodí naprosto přesně na moji situaci. Člověk příjde s něčím novým, a ti, kteří se s tím nesmíří, tak se na něho prostě vyserou. Pak si teda říkejme všichni s radostí kamarádi, když to vůbec není pravda.
Mě se tak trochu poštěstilo, protože sem našla nejlepšího kamaráda a zároveň kluka, do kterého sem se zamilovala v jednom.*
I když mi pořád chybí tamti kamarádi, se kterýma sme tvořily "partu" a řekla bych, že mi někdy chybí i ty spory o tom, z koho se kluci posrali a na koho serou. Ale pořád sme byli kamarádi. A byla to jedna z naprosto nejlepších období v životě, co sem zažila. Dá se říct, že sem si tím nadběhla děství proseděné u televize, protože já jsem byla povalečka, která se vždycky vymluvila, když se pro ni děcka stavily, ať jde na hoďku si hrát ven, a bylo mi to jedno, teďka mě to štve, děství má být hravé, a ne proseděné u televize. Ježiš, tak si zničit děství svoje děťátko zničit nenechám. (Ne, nejsem těhotná)
*Vracím se k (říkejme mu Dádušák) Dádušákovi, já ho prostě musím vychválit, protože se s ním dá mluvit absolutně o všem. Můžu mu říkat, že chci denně cvičit, protože se mi rýsuje pivásek (a to si nepamatuju, kdy sem vůbec naposledy pivo pila... fíha) že chci jít dohola, protože mám nechutné, řídké vlasy, taky ho můžu otravovat s tím, že chci nějak zvýraznit své zrzavé chmíří, které se pyšně a zplyhle a vůbec ne v hojném počtu, uráčilo narůst na mé hlavě (samozřejmě, zrzavá je nabarvená, přírodní zrzku sem si nechala na příští život) a taky ho pořád otravuju se střihama, protože on je vlastně kadeřník. Ale teplý není ;). A dokáže mi říct, že mi to oblečení k sobě vůbec neladí, jako jeden z mála neteplých chlapů.. mužů.. no, kluků.. A pořád vymýšlíme kraviny, "fajtujem" se, smějem se, urážíme se na sebe jelikož ten druhý nechce žrát (řekla sem to hnusně, vím) a když si ten chudák řekne konečně o jídlo donesem mu ho s úsměvem.A celkově, je to prostě fešák.A umí mi číst myšlenky.
Já bych o něm zvládla daleko víc, ale koho by to bavilo číst. Leda tak jeho tajnou ctitelku, a kamarádko, na to zapomeň, protože nemám,nedám,nepučím!! (jinak jako mám, ale ono se to tak říká) Prostě sem tím chtěla říct, že je to unikátní člověk, jedna z mála tak úžasných. A já, jakožto Karamelka, si ho vážím ještě víc než vlastního života, skoro.
Du sledovat Polreicha.