17.prosince 2011

17. december 2011 at 14:01 | Fille Rouse |  Vylívání mozku~
Mám pocit, jako kdyby šlo všechno do sraček, jo, ono vlastně jde, úplně se to do těch sraček řítí, to vidím sama.
Jak se říká : Něco hezkého končí, něco zase začíná. Nebo tak nějak, tak myslím, že se to hodí naprosto přesně na moji situaci. Člověk příjde s něčím novým, a ti, kteří se s tím nesmíří, tak se na něho prostě vyserou. Pak si teda říkejme všichni s radostí kamarádi, když to vůbec není pravda.
Mě se tak trochu poštěstilo, protože sem našla nejlepšího kamaráda a zároveň kluka, do kterého sem se zamilovala v jednom.*
I když mi pořád chybí tamti kamarádi, se kterýma sme tvořily "partu" a řekla bych, že mi někdy chybí i ty spory o tom, z koho se kluci posrali a na koho serou. Ale pořád sme byli kamarádi. A byla to jedna z naprosto nejlepších období v životě, co sem zažila. Dá se říct, že sem si tím nadběhla děství proseděné u televize, protože já jsem byla povalečka, která se vždycky vymluvila, když se pro ni děcka stavily, ať jde na hoďku si hrát ven, a bylo mi to jedno, teďka mě to štve, děství má být hravé, a ne proseděné u televize. Ježiš, tak si zničit děství svoje děťátko zničit nenechám. (Ne, nejsem těhotná)
*Vracím se k (říkejme mu Dádušák) Dádušákovi, já ho prostě musím vychválit, protože se s ním dá mluvit absolutně o všem. Můžu mu říkat, že chci denně cvičit, protože se mi rýsuje pivásek (a to si nepamatuju, kdy sem vůbec naposledy pivo pila... fíha) že chci jít dohola, protože mám nechutné, řídké vlasy, taky ho můžu otravovat s tím, že chci nějak zvýraznit své zrzavé chmíří, které se pyšně a zplyhle a vůbec ne v hojném počtu, uráčilo narůst na mé hlavě (samozřejmě, zrzavá je nabarvená, přírodní zrzku sem si nechala na příští život) a taky ho pořád otravuju se střihama, protože on je vlastně kadeřník. Ale teplý není ;). A dokáže mi říct, že mi to oblečení k sobě vůbec neladí, jako jeden z mála neteplých chlapů.. mužů.. no, kluků.. A pořád vymýšlíme kraviny, "fajtujem" se, smějem se, urážíme se na sebe jelikož ten druhý nechce žrát (řekla sem to hnusně, vím) a když si ten chudák řekne konečně o jídlo donesem mu ho s úsměvem.A celkově, je to prostě fešák.A umí mi číst myšlenky.
Já bych o něm zvládla daleko víc, ale koho by to bavilo číst. Leda tak jeho tajnou ctitelku, a kamarádko, na to zapomeň, protože nemám,nedám,nepučím!! (jinak jako mám, ale ono se to tak říká) Prostě sem tím chtěla říct, že je to unikátní člověk, jedna z mála tak úžasných. A já, jakožto Karamelka, si ho vážím ještě víc než vlastního života, skoro.
Du sledovat Polreicha.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement